Ai: záchrana nebo hrozba? nový dilema pro technologické pracovníky

Matt Pressberg, zakladatel Hype Lab, nevytvořil umělou inteligenci s cílem propouštět zaměstnance. Jeho záměrem bylo vytvořit nástroj, který by pomohl jeho malému týmu s tvorbou nabídek a správou e-mailů. Nyní se ale ocitl v situaci, kdy se od něj větší PR agentura chce, aby vytvořil podobný systém, tentokrát s explicitním úmyslem redukovat personál. A to vyvolává znepokojivé otázky.

Stín propouštění se plíží do technologických firem

Pressbergův příběh není ojedinělý. Stále více pracovníků se ocitá v pozici, kdy jsou nuceni stavět a implementovat nástroje, které potenciálně ohrožují jejich vlastní pracovní pozice nebo pozice jejich kolegů. Zatímco vedení firem prohlašuje, že cílem je zlepšit efektivitu a posílit pracovní sílu, realita je často jiná. Vzniká tak tichý, ale rostoucí stres, kdy plnění pracovních úkolů může vést k propouštění.

AI se stává nejcitlivějším pracovním tématem současnosti. Predikce o recesích poháněných AI a masivních propouštěních se objevují na denním pořádku. Zprávy o propouštění v technologických firmách, jako jsou Snap, Block, Meta a Coinbase, jsou všudypřítomné. I ti, kteří mají optimistický pohled na dopad AI, připouštějí, že určitá míra narušení pracovního trhu je nevyhnutelná.

Podle ekonomů z Goldman Sachs je AI již nyní mírnou zátěží pro trh práce, zatímco analytici z Morgan Stanley odhadují, že firmy, které AI přijaly, snížily svou pracovní sílu o 4 %, což je však doprovázeno 11,5% nárůstem produktivity. To vysvětluje, proč se firemní komunikace ohledně AI stává tvrdší. Zatímco před rokem či dvěma se manažeři povzbuzovali zaměstnance k experimentování s technologií, dnes se využívání AI sleduje a zahrnuje se do hodnocení výkonu a rozhodování o povýšení. Atmosféra se změnila z „zkoušejte to“ na „prostě to udělejte“.

Z tvůrce na vykonavatele: nová role v éře ai

James Buckley-Thorp, britský podnikatel a zakladatel Atlian.ai, založil svou společnost s cílem eliminovat několik kroků a pracovníků v procesu tvorby pojistných nabídek pro stavební projekty. Přiznává, že investor se ho přímo zeptal, zda je schopen snížit pracovní sílu. Buckley-Thorp věří, že zákazníci budou moci díky jeho platformě získat a porovnat pojistné nabídky během několika dní namísto týdnů. Očekává, že úspory dosažené eliminací pracovníků budou přeneseny na stavební firmy a zrychlí se tím realizace velkých projektů. Lidé, jejichž práce je tímto procesem ohrožena, jsou pro něj pouze součástí hry.

„Vyvíjím to s investorem a otázky týkající se komunity a morálky jsou často až na konci. Zní to brutálně, ale je třeba se přizpůsobit nebo zemřít,“ říká Buckley-Thorp. Tento pohled odráží rostoucí trend, kdy se zisk stává prioritou nad vším ostatním.

Někteří vidí přechod od tvůrce k vykonavateli jako pouhou morální překážku na cestě k neprozkoumané efektivitě a vysokým ziskům. Přesto, jak se AI stává prostředníkem v našich vztazích, ztrácíme přirozené mezilidské spojení s manažery a kolegy, což ztěžuje upřímné rozhovory o tom, jak se věci mají.

Podle Constance Noonan Hadley, psycholožky organizační, vzniká kognitivní disonance, když jsou lidé nuceni chránit se způsobem, který se jim zdá poškozující. Řešením je zajistit, aby lidé, kteří provádějí tyto změny, rozuměli důvodům, proč jsou nutné. Je důležité, aby firmy jasně komunikovaly strategii AI a rozhodnutí, která se na jejím základě dělají. Zaměstnanci s větší viditelností a zkušenostmi se s tímto procesem vyrovnávají lépe než mladší zaměstnanci, kteří jsou v temnotě.

Z průzkumu Columbia Business School vyplývá, že 76 % výkonných ředitelů informovalo o nadšení svých zaměstnanců pro AI, zatímco pouze 31 % zaměstnanců se s AI cítí dobře. Tato propast v nadšení mezi vedením a zaměstnanci je znepokojivá. Je také důležité, aby firmy definovaly, jak AI skutečně využívat a co je užitečné oproti povrchnímu nasazování. Výzkum Stanford Social Media Lab a BetterUp ukázal, že 40 % kancelářských pracovníků v USA věří, že dostávají „odpadovou práci“ od kolegů, tedy věci zaslané bez rozmyslu pomocí AI.

AI je bezpochyby mocný nástroj, ale je třeba se zamyslet nad tím, zda se v honbě za efektivitou a ziskem nepřestáváme stávat pouhými vykonavateli vlastních propouštění. Zda se blížíme době, kdy budou firmy tvořeny pouze z pěti lidí, za účelem masivního nezaměstnanosti a maximalizace zisků, zůstává otevřenou otázkou.